Balóny patří k leteckým strojům lehčím než vzduch. Neznamená to, že by každá z jeho částí musela splňovat tuto podmínku, ale musí ji splňovat celá soustava balónu. Koš a výstroj, pilot i jeho svačina, pasažér i s fotografickým přístrojem, písek v jejich obuvi i drobné a mobilní telefony v jejich kapsách jsou předměty které, jsou-li volně vloženy do vzduchu, okamžitě přechází ve volný pád. (Jejich vysoká měrná hustota jim prostě neumožní létat.) Aby balón mohl (letět) plout vzduchem, musí celá soustava dosáhnout nižší průměrné hustoty, než je hustota okolní atmosféry. Z tohoto důvodu připevňují aeronauté nad koš obří textilní vak naplněný plynem lehčím než okolní vzduch. Tento pytel nazýváme obal balónu.
Od chvíle, kdy bratři Montgolfierové z papíru slepili svůj první balón, se vyzkoušelo mnoho plynů* ,které měly schopnost vynést koš s posádkou do výšin. Dnes víme, že jsou dvě základní cesty. První z nich je naplnit plášť plynem lehčím vzduchu. Pláště se plnily vodíkem či svítiplynem vespod důkladně zašpuntovaly. Takovéto balóny mohly překlenout značné vzdálenosti. Když klesaly, usypalo se něco písku a aeronauti mohli plouti vzduchem dokud je jejich přirozené tělesné potřeby (rozuměj potřeba jíst a spát) nedonutily přistát. Měly nicméně několik nevýhod. Oba uvedené plyny velmi ochotně hoří a není tedy vůbec příjemné letět s několika tisíci kubíky potencionální třaskaviny nad hlavou. Šlo tedy o výhradně nekuřácké dopravní prostředky. Alternativou se ukázalo být netečné (inertní) helium, které nehoří o nic lépe než voda, ale plnění obalu heliem bylo rasantním útokem na portmonku letce. Vypustit po přistání tento vzácný plyn se nezdá být příliš hospodárné, ale málokdo disponuje dostatečnými prostory, aby mohl tak objemný balón uskladnit.
Horkovzdušné balóny jsou zmiňovanou druhou cestou. Nebouchají a nikoho nemrzí ztráta pár tisíců hektolitrů teplého vzduchu. Jejich dolet je menší, protože vzduch je potřeba neustále ohřívat, a když už není čím, balón klesá a klesá ...
Ohřívací systém se skládá z několika plynových bomb a hořáku, který vypadá, jako předimensovaný plynový vařič. Pilot řídí balón tím, že buď „topí“ nebo „netopí“. Když se déle „netopí“, tak se „sedá“, „klesá“ nebo „padá“, podle toho, kde jsme a jak moc se „netopí“.
Stejně jako za Verneových dob, i dnes nastupují odvážní mužové a ženy do košů, by pokořili výšiny a potykali si s ptactvem. Jsou to stále „odvážní lidé a dovedou se podívat smrti v tvář“. A když se snad stane, že jejich vzdušný stroj „padá“ a už není čím „topit“, tito gentlemani jsou věrni svým rytířským tradicím a hrdinně opouští svůj padající vzdušný koráb jako poslední :-).
