Brno–Omice, 13.9.2016

Termín letu jsme ladili na několikrát a dokonce pak i museli přesunout na příští rok.

Tak se stalo, že organizaci jeho uskutečnění jsem nakonec začal vnímat spíš jako povinnost, se kterou je potřeba se už konečně nějak vypořádat, než že bych se bůhvíjak těšil. Zážitek to pak ale byl o to silnější. Musí se to prostě zažít, z druhé ruky, i když si myslíš, že máš bohatou fantazii, to prostě nemá ty grády. Kdyby to nebyla otázka peněz, létal bych co týden.

Dík za pootevření okna do úplně nového světa!