Brno–Přísnotice, 3.9.2012

Dobrý den,
zasílám příběh z našeho letu balónem, který se uskutečnil 3.9.2012.

NÁŠ LET BALÓNEM

Vše začalo velmi nenápadně. Zazvonil telefon a milý hlas nám oznámil, že můžeme letět balónem už zítra ráno!

Venku byla ještě tma a vše kolem spalo. Nás budík neúprosně trhá ze sna. Vstáváme, oblékáme se a snídáme. Napětí a nedočkavost v nás pěkně stoupá. Vyrážíme na šalinu a konečně se blížíme k smluvenému místu. Na semaforu u Semilasa nás předjíždí modré auto s balónem. Celé město se pomalinku probouzí. Naše napětí ještě vystoupí o pár stupínků.

Vystupujeme ze šaliny a střetáváme se s vousatým a usměvavým pánem – pilotem. Ještě pár minut strpení než se dostaví naši spoluletci.

Modré autíčko s balónem nás odvezlo na odletové místo - startoviště. Čeká nás příprava balónu. Vyložíme koš a velký vak, kde je ukrytá balónová plachta. Musíme ji pěkně rozvinout, aby mohl dovnitř vzduch. Během chviličky před námi ze země povstává obrovský balón. No tak hurá do koše a letu zdar!

Nenápadně se odlepíme od země a ještě nenápadněji stoupáme k výšinám. Proud vzduchu nás vzal přes centrum města Brna. Můžeme tak pozorovat Hrad Špilberk i katedrálu sv. Petra a Pavla, ještě v ranním oparu. Přímo pod námi vila Tugendhat, dětská nemocnice, teplárna na Špitálce, ... Přeletěli jsme Komárov a pomalu opouštíme město. Na dohled máme obchodní centra Makro, Olympii. Budovy pod námi vystřídaly pole a vesničky.

Sluníčko nás krásně hřeje do zad a tak se podíváme výš do mraků. Procházíme mléčným oparem, nad kterým na nás čeká krásné modré nebe a sluníčko. Je zde klid, krásné tichoučko. Hluk z města a dálnice zanikl. Opět klesáme a z ticha se dostáváme opět do hluku. Pod námi se rozkládá rybník. Terén začíná mít drobné kopečky a tak i srnky, v klidu odpočívající, plašíme. V Židlochovicích o pár metrů míjíme akátovou rozhlednu.

Pomalu se rozhlížíme, kde bychom mohli přistát. Ještě les a kopec. Krásné zelené pole se na nás směje. Takže hurá dolů. Klesáme a klesáme, ale zrádný přízemní proud vzduchu nás žene ke stromům. Takže vzhůru a ještě jednou o kousek dál. Tentokráte se již povedlo. Přistáváme na oranisku, ale aby nedošlo k potrhání balónové plachty je potřeba balón přetáhnout na zelené pole.

Tím celý let však ještě zdaleka nekončí. Musíme balón zase složit na vůz. Nejdřív vyfoukneme vzduch, složíme plachtu do úhledného štrůdlu a nacpeme do vaku. Ještě dostáváme poslední úkol. Všichni sednout na vak!

Jelikož jsme všichni nováčci, čeká nás křest. Poklekneme jako rytíři na pravé koleno, do jedné řady. Pilot nás křtí ve jménu země, ze které jsme vzlétli a zase na ni šťastně přistáli. Ve jménu ohně, který nám umožnil letět. Ve jménu vzduchu, jehož proudy nás nesly.
Nyní už zbývá jen návrat do města. Cestou se dovídáme něco málo z historie létání balónem. No a loučíme se, snad zase někdy.