Brno–Rosice, 26.10.2015

Můj první let vzduchoplavce 26.10. 2015. Tento let horkovzdušným balonem, jsem dostal k mým 60-tým narozeninám od manželky, jako dárek. Úplné překvapení to nebylo, protože už delší dobu to bylo mé přání. Přesto jsem byl potěšen a po št'astném přistání, nadmíru spokojen.

Už jsem letěl vyhlídkový let malým letadlem dvakrát, ale tady jsem nevěděl, co přesně očekávat. Místo startu bylo určeno v Brně -Žabovřeskách u golfového hřiště. Náš horkovzdušný balon firmy AVIATIK SERVIS sr.o., licenčního čísla OK -88 09, řídil ing. Pavel Měřínský, balonářským jménem Pavel z Chrlic. (Jak jsem si dodatečně zjistil "náš pilot Pavel" je nejzkušenější pilot firmy AVIATIK SERVIS sr.o. A navíc, je jako nejlepší čech na 14-tém místě světového žebříčku, z asi 1000 pilotů celého světa - velká gratulace). Vše od startu probíhalo klidně a hladce, skoro nikdo nemluvil, protože tam nahoře, bylo úplné ticho, přerušované jen občasným hukotem hořáků, snad proto, jsme to ticho nikdo nechtěli rušit. A taky proto, že z pomalu otáčejícího - se koše, bylo stále co pozorovat a fotografovat. Pomalu jsme stoupali, za námi zůstavalo panorama Brna s výstavištěm, kterému vévodil pavilon "Z" a ten se zdál neuvěřitelně blízko. Přeletěli jsme městskou část Komín a dostali jsme se nad nádherně zbarvené lesy, jejichž barevnost se snad ani nedá popsat. Na pravé straně se objevil Bystrc a Brněnská přehrada. Dosáhli jsme asi 1000m výšky a viditelnost se zhoršila díky oparu, proto jsme trochu klesli, aby to bylo lepší. Bystrc byl jako na dlani, všude čilý ruch, asi před 30 roky, jsem tam několik let bydlel. Trochu jsem zavzpomínal a přitom si uvědomil, že z výšky je ten pohled na Bystrc docela zajímavý, ale kolika obyvatelům Bystrce se naskytne tato možnost? A už jsme se blížili k Žebětínu, taky malebná obec, ze země to ani nepřijde. Přehoupli jsme Žebětín a už jsme před sebou viděli brněnský závodní okruh. V malé výšce, jsme jižní stranou minuli Autodrom. Byl to docela zážitek, vidět celý okruh zhora, jen škoda, že se nezávodilo,byl tam klid. Za dalším lesnatým pahorkem už byla dálnice D-1, vedoucí z Brna do Prahy. Kromě běžného provozu, se na dálnici při opravě i pracovalo. Pohledem k západnímu obzoru, vidíme před námi město Rosice a nad ním pomalu zapadající slunce. Tak jak se slunce blížilo k zemi i my jsme začali klesat a pilot vyhlížel vhodné a bezpečné místo na přistání. Přeletěli jsme dráty vysokého napětí a v několikametrové výšce, nad sklizeným polem, jsme se pomalu blížili k polní cestě. A jak pomalu končil náš hodinový let, končil i den. Třemi řízenými přískoky jsme zůstali bezpečně stát s naším košem na polní cestě, těsně před Rosicemi. A už přijížděl náš pozemní doprovod, který si pilot během letu navigoval. Ještě před vystoupením z balonového koše, jsme pilotovi Pavlovi z Chrlic spontánně zatleskali a poděkovali za bezpečný let a nezapomenutelný zážitek.
Po vystoupení z balonového koše a uklizení splasklého obalu balonu, nastala v pokleku poslední fáze - křest větrem - ohněm - zemí - vodou. Všichni dostali nový křestní list, podle místa přistání - s přídomkem - z Rosic a znovuzrození jsme zapili šampíčkem - to se musí.
Svůj nezapomenutelný zážitek zapsal 4.11. 2015