Brno–Velešovice, 6.10.2011

Reportáž z mého prvního letu balónem.

V den mých sedmdesátých narozenin jsem přišel do práce a moji kolegové se potutelně usmívali.
Připravil jsem jim malé pohoštění a pak to přišlo: „Přejeme Ti mnoho zdraví a ke Tvým narozeninám jsme Ti koupili letenku na vyhlídkový let s Balon.cz. Zdeňku, poletíš balónem nad Brnem!"

Byl to pro mne šok. Je to nebezpečné? Vydrží to moje zdraví? Dlouho jsem se rozmýšlel, než jsem si domluvit vhodný termín. Pak ten den přišel, sraz byl na louce nad přehradou.

Přišel jsem na louku a tam, celá flotila, nebo letka žluto-červených balónů? A už se mě ujal pilot mého balónu, se kterým jsem měl letět.
Byl to sympaťák, který ve mne ihned svým vystupováním vzbudil důvěru, že vše bude nádherné a bezpečné. A bylo!

Po předběžné bezpečnostní instrukci následoval ostrý start. No, ostrý, bylo to pozvolné odlepení od země a předchozí hluk způsobovaný davem lidí na zemi a kolem projíždějícími automobily pozvolna ztichnul.

A už jen občasný hukot hořáků doprovázel náš let.

Letělo nás v koši celkem deset osob i s pilotem. Není to obyčejný koš s obyčejným balónem, s namačkanou posádkou, ale koš rozdělený na dvě kóje pro pasažéry a jedna kóje pro pilota vybavená již moderní technikou: počítač, vysílačky, navigace a další přístroje o kterých nás pilot v průběhu letu průběžně a zasvěceně informoval. A občas to ticho přerušovala komunikace pilota s věží brněnského letiště.

Hned po startu se v koši až na občasný hukot hořáků rozhostilo ticho a jen nejprve tiché, později nahlas vyjadřované nadšení pasažérů to ticho přerušovalo.

„To je krása! To je nádhera! Jé, tady to znám! No to je přece ta křižovatka..., to je náš dům, tady bydlí Mařenka a tady pracuji, jé, tady je technika a tady zarostlý a zpustlý stadion, tady je Zbrojovka, támhle je Špilberk. Fotoaparáty a kamery cvakají. Také já nevím co dřív fotografovat, nebo snímat kamerou.

A už se ozývají mobily: „Maruško, právě letím nad Tebou" a zespodu se ozývají výkřiky dětí,"Jé, letí pět balónů". Se shora je vidět mávající človíčky, jezdící auta a tady si to šine vláček, jako v dětské stavebnici! To nadšení, ten úchvatný zážitek, je to nádhera, je to něco neuvěřitelného! A balón si tiše klouže po obloze od Kníničské přehrady směrem přes Brno na východ k Líšni.
To již máme za sebou půl hodiny letu a ani jsme se ještě dostatečně nenabažili a už je tu Líšeň, areál Zetoru, v dáli brněnské letiště, cementárna Mokrá.

A pak již vidíme, že první balón přistává a již se k němu blíží posádky doprovodných aut přesně dle pokynů pilota. Je to jak sehraný stroj. Z aut vyskakují posádky a již stahují balón k zemi a lidé vystupují z koše. Ale my letíme dále směrem přes dálnici k Velešovicím. Občas náš pilot komunikuje vysílačkou a mobilem s doprovodnými vozidly a navádí je na pole za vesnici. A již je tu konec pohádky a blížíme se k zemi. Přistáváme. Poslední pokyny pilota a již drhneme košem po zemi a opět je tu již posádka doprovodného vozidla, která nás jistí a umožňuje nám pohodlně vystoupit z koše na zem.

Jak to ten pilot dokázal tak přesně přistát, jak to předpovídal? No, prostě, je to machr! A jak jsem mohl se shora vidět i ostatní balóny se stejnou elegancí přistávaly daleko od nás a jak jsme z vysílaček slyšeli, tak přesně tam, kam měli piloti namířeno.

Pak již nastává balení balónu, nakládání na doprovodný vůz.

A slavnostní křest nás, pasažérů, kteří jsme doletěli až do Velešovic. Následuje přípitek šampaňským a dostáváme křestní list.