Mušov–Pohořelice, 8.6.2017

Ráda bych se podělila o své zážitky z mého prvního letu balónem.

Jako svatební dar jsem od manžela dostala tmavě modrou krabičku, která ukrývala 2 letenky na privátní let pro 2 osoby. To bylo překvapení! Hned druhý den jsem si začala zjišťovat všechny možné informace a hlavně se těšit. Byla polovina září a nás čekala ještě svatební cesta, tak jsme naplánovali let na polovinu října. Bohužel nám počasí nepřálo a v naplánovaný den jsem byla hodně zklamaná, že musíme let odložit až na jaro. Co se dalo dělat, nezbývalo než vyčkat.
Nastalo jaro a já začala dávat dohromady vhodné termíny, jak zkloubit práci a ostatní aktivity. Měla jsem jasno v jediném, že chci letět. Nakonec padlo datum 8.6. večer a čím víc se termín blížil, tím víc jsem byla nervózní, zda to tentokrát vyjde.
V den letu jsem netrpělivě očekávala hovor od pilota a kolem 14. hodiny se ozval. Let nad Brnem dnes nebude možný, ale můžeme letět nad přírodou....no proč ne, vítr si nevybereme a opravdu jsem už chtěla letět. V ten moment nervozita úplně opadla a já se těšila jako málé dítě.
Večer nás v centru města nabral řídič s pilotem a už jsme uháněli za Brno. Po vypuštění testovacího balónku se nás ale začala zmocňovat bezmoc. Balónek letěl pořád nahoru a vůbec ne do boku. Trefili jsme se do úplného bezvětří. Dle předpovědi se měl vítr otáčet a pořád nic. Po chvilce nad Brnem vzlétly balóny jiných společností a 15 minut stály na místě. Tak jsme čekali a přemýšleli, co bude dál. Manžela pak napadla spásná myšlenka přesunout se někam, kde fouká. Tak jsme nasedli do auta a jeli.
Našli jsme místo, odkud už ten den startoval jiný větší balon, tak tu byli další kolegové, kteří pomohli náš balón „zprovoznit“. Nevěřila bych, že můžeme být tak rychle ve vzduchu, bylo to snad za 10 minut od toho, co se začal nafukovat. Ještě že jsem stihla udělat pár fotek. Nahoře to byla nádhera! Netušila jsem, jaké je tam ticho, když pominu zvuk hořáku. Ten rozhled na krajinu, pole, lesy, louky, vodní plochy, ... paráda. Opravdu jsem byla nadšená.
Po vystoupání nahoru jsme se chvilku drželi na místě, ale pak nás chytil správný vítr. Nakonec jsme uletěli 12 kilometrů. Přistáli jsme kousek od Pohořelic v poli s ječmenem. Hold nás vítr shodil z polní cesty až do pole. Ale bez vyklopení by to přece nebylo to správné přistání. Pomalu se začínalo stmívat, tak jsme pomohli sbalit balón do vaku. Následovalo naše pokřtění a popíjení šampaňského. No a pak už jsme se plní zážitků vraceli zpátky domů do Brna.
Naše velké díky patří pilotovi Karlovi z Moravských Knínic, díky kterému byl let pohodový a bezpečný a také za to, že nás nevzal jen nahoru nad Brno, kde bychom ve finále prakticky nic neviděli.
První let balónem je pro nás takovým zážitkem, že už nyní plánujeme let další, na který vezmeme i další členy rodiny. Včera jsem manžela poslala pro nové letenky.