Onšov–Korolupy, 16.9.2018

(Omluva k chybnému datování na některých fotkách. Můj starý fotoaparát při dlouhé nečinnosti pozmění datum, neaktualizuje).

Vranovská Ves,Šumná, Lesná,
scenérie jako ze sna.
Modré nebe, les a louka,
větřík jenom mírně fouká.
Pilot volí místo startu,
udělá z nás prima partu.
Jak bys našel v lesním srubu salón,
z beztvarého balíku je náhle balón.
Hořák hučí, balón stoupá,
koš se jenom mírně houpá.
Je to jak stav beztíže,
hrouda nohu nevíže.
Zvolna vzdalujem se zemi,
pohyb vnímám smysly všemi.
Nic tu není pro srovnání -
běh? jízda? či lyžování?
v klidné vodě zaplavání?
Nevyjádříš slovem ani
božský pocit při létání!
Kraj, co známe už jak děti,
pod balónem plyne, letí.
Jako chladem ztuhlá zmije
klikatí se řeka Dyje.
Úžas znovu vzbudí v nás
pohled na Vranovskou hráz.
Neztrácí svůj majestát
ani z výšky Bítov - head.
Zámek Vranov zhlížel dosud
na nás dolů z útesu.
Dnes nad jeho pyšné věže
vystoupáme k nebesům.
Středověký Cornštejn, věz,
budí respekt ještě dnes.
Cíl letu se zvolna blíží,
slunce k obzoru se níží.
Soumrak je tu "cobydup.
Pod námi se bělá cesta
z Vysočan do Korolup.
Pilot zvládl přistání,
výstupu nic nebrání.
Noha je na pevné zemi,
kde v souladu s tradicemi,
dostaneme správný křest,
jméno, co teď máme nést.
Po úspěšném skvělém letu,
oznamuji proto světu
jsem Helena z Korolup