Perná-Šakvice, 27.10.2019

LET BALÓNEM NAD PÁLAVOU

Let balónem nad Pálavou,
dlouho se mi honil hlavou.
Až jednou přišel přítel Tom
a dal mi dárek jako hrom.

První rok jsme neletěli,
miminko jsme v bříšku měli.
V září se let nekonal,
vichr dul, balón by vzal.

Až konečně na potřetí
usmálo se na nás štěstí.
A už tu čekáme, říjnové slunko praží,
přípravy vrcholí, chlapi se snaží.

„A teď už nasedat, do koše hned,
kdo chcete ze shora vidět náš svět.“
Byl to fakt fofr, příjemné stoupání,
ze srdce strach rychle se vyhání.

To blaho a klid na duši,
nikdo dole netuší.
Nad Pálavou je teď náš stín,
vytrácí se každý splín.

Dole voda, lesy, pole,
„Jak se máte, vy, tam dole?“
Nahoře je tu jak v ráji,
pod námi hrozny tiše zrají.
Teď už vlastně asi ne
- všechny jsou už sebrané.

Vidět Pálavu v zapadajícím slunci,
je jako pozvánka k dlouhému tanci.
Krása střídá nádheru
v podzimním pološeru.

„A teď pozor, držte se,
přistávání blíží se.“
Adrenalin v krvi mírně koluje...
A hele, už to je.

Uctíváme vzduch, zemi, oheň a vodu,
připíjíme šampáněm a blížíme se k bodu
- k bodu, kdy to celé rozpustíme
a let balónem v svém srdci udržíme.

V srdci ho mám stále, doteď,
s velkým přáním:
„Doleť si zas pro mě, balóne, doleť.“