Rakovec–Čebín, 11.9.2023

Už dlouho jsem se poohlížel po vyhlídkovém letu balónem. Nakonec padla volba na balon.cz. - díky recenzím, detailním informacím na webu, zkušenostem a ceně. Nadělili jsme si letenky k Vánocům a pak si několik měsíců počkali na správnou příležitost.

Ta přišla až s odcházejícím létem a my se jedné zářijové neděle sešli na Rakovecké louce, kde nám pilot Tomáš vysvětlil pravidla. Díky hezkému počasí tu bylo víc posádek. Piloti svorně vypouštěli malé balonky a pozorovali směr a sílu větru. Chvíli to dokonce vypadalo, že nepoletíme. Nebo bychom vzlétnout mohli, ale hrozilo riziko, že bychom zůstali viset nad přehradou.

Nakonec se příroda smilovala a padlo rozhodnutí, že se poletí. Balón byl za chvilku nafouknutý a my se spolu s dalšími spolucestujícími nasoukali do prostorného koše. Všechno pro nás bylo poprvé, a proto jsme si to všechno užívali na maximum.

Když se balon i s košem odpoutal od země, začali jsme (na můj vkus docela rychle) nabírat výšku. Nad přehradou jsem se pak nestačil vynadívat do všech stran. Z výšky to všechno vypadá úplně jinak. Přístaviště se spoustou lodiček, hráz, sinicový povlak priglu, bazenék u sauny v blízkém wellness. Opalující se lidé. Domky, dvorky, silnice. Zarostlé lesnaté kopečky kolem přehrady vypadající jako velké zelené hromádky mechového porostu.

Tomáš do vysílačky pravidelně ohlašoval polohu a směr letu a měl čas i na odpovědi zvědavého cestujícího (to jako mě). Asi to zní paradoxně, ale za hlasitého hučení hořáků mě překvapilo ticho dole na zemi. Jen občas bylo slyšet zaštěkání psa… Mezitím jsme minuli hrad Veveří, který sice nebyl v oparu tak viditelný, jak bych si přál, nicméně naši pozornost zrovna upoutal prolétající rogalista. Udělal efektní oblet balónu a začal se kýčovitě vzdalovat v zapadajícím slunci. Scéna jak ze zvláštního vzdušného westernu.

Po přeletu přehrady směrem na sever jsme klesli skoro až na úroveň špiček smrků. Na blízkém palouku je rozházeno několik kmenů pokácených stromů. Vypadá to spíš jako rozsypaná párátka, nebo jako mikádo nachystané ke hře? O kus dál výběhy a v nich koně. Jako z nějaké počítačové hry… Balony, které před více než hodinou startovaly ze stejného místa jako my, vidíme přistávat na loukách a polích severněji od nás. I Tomáš už začal posádku připravovat na přistání a sám hledal příhodné místo.

To jsme nakonec našli u Čebínu. Ani jsme nepostřehli, že jsme dosedli, tak bylo přistání hladké. Mužská část osádky pomohla uklidit balon, proběhl klasický křest nováčků a pak si nás pilot a jeho pomocníci (všichni pohodoví a féroví borci) rozebrali na přepravu zpátky do místa startu. My jeli v hlavním autě, za námi na přívěsu složený koš. Cestou jsem se ještě dozvěděl spoustu zajímavých informací o balónovém létání.

Díky moc za tuhle zkušenost, pánové. Můžu jen doporučit. A v dobrém závidím možnost se vznášet nad problémy všedních dnů a na svět se dívat s nadhledem. Ano, chápu, že logistika a papírování okolo, skládání balonu a podobné věci můžou být časem opruz, ale ten pobyt tam nahoře za to určitě stojí!

Díky!

PS: Přeju Tomášovi, ať se mu splní jeho sen nebo plán, o kterém v autě na zpáteční cestě mluvil. :)