Rakovec–Lažánky, 24.9.2022

Na své narozeniny jsem dostala poukázku na let horkovzdušným balónem. Dvakrát byl termín odložen kvůli silnému větru, v neděli 25. 9. jsme měli letět večer, ale napsali nám, že je volno v sobotu v 6.30 ráno a v neděli že asi letět nepůjde. Už jsme s Janou na nic nečekaly a let objednaly. Sraz byl v 6.45 na Rakovecké louce, což bylo nejpříhodnější z míst srazů. Trojkou se dojede na konečnou a je to ta louka hned vpravo vedle. Je 6.40 a nikde ani noha. Ale během pěti minut vyskákalo několik lidí z aut zaparkovaných na Páteřní ulici a už vidíme přijíždět i velké rovery s koši. Celkem poletí pět balónů, 2 z nich jsou od naší firmy Balón.cz. Balóny jsou žluté, s reklamním nápisem. Koš je velký pro 10 osob a letce Karla. Po instruktáži, kam smíme a kam ne, abychom neohořeli od hořáků, nezapletli se do balónů, nepřekáželi při sestavování atd., jsme sešli po louce až dolů a tam se vybalily koše, roztáhly balóny a začaly se napouštět studeným vzduchem. Šlo to rychle, během půl hodiny jsme mohli nastupovat do balónu, hořáky s horkým vzduchem zapnuté. 

Vnitřek koše byl dost prostorný. Jsou tam úchyty s karabinkami na umístění zavazadel a velká ucha. Za ucho je potřeba se chytit oběma rukama při přistávání, pokrčit kolena a dívat se přes rameno, kam dopadneme. Vnitřek je rozdělen na trojúhelník vpředu obývaný letcem Karlem, pak jsou dva další oddíly vždy pro pět lidí. Nemačkáme se, máme dost místa. V našem prostoru je jeden pán a jedni manželé, já s Janou.

Odlet je v 7.30, je velká rosa, ale vypadá to na pěkný den, není ani moc zima. Jen ruce trochu mrznou. Ani se nenadějeme a první balón je pryč, pak stoupáme my asi do výšky 200 metrů. Jsem překvapená, jak je to hladké a rychlé. Za chvíli už vidíme pod sebou přehradu a vršky stromů všude kolem, pozorujeme srnky běžící lesem, most u hradu Veveří a pak i hrad Veveří. Chatky jsou veliké jako krabičky od sirek, zlomené smrky připomínají sirky. Bazény ve Veverské Bítýšce jsou jako kolečka o průměru 5 cm. Když nejsou spuštěné hořáky, je zvláštní klid, jen je slyšet štěkot psů, který se nese do dálky. Let ze své strany ani nevnímáme, jako bychom stáli na místě, ale jakmile se podíváme k letci nebo do druhé kóje, je vidět, že pohyb je poměrně rychlý.

Zpočátku má člověk trochu obavy se přiblížit k okraji koše nebo nedej bože fotografovat, ale tento pocit brzy přejde, není třeba mít strach. Máme přistávat v Chudčicích, ale vítr nás zanese na louku trochu blíž v Lažánkách. Druh přistání je č. 1 – koš zůstane vzpřímený, jednou to pořádně drcne. Při dvojce se koš převrátí na bok, při trojce hopsá chvíli na boku. Výstup z koše je pro mě trochu problematičtější, je potřeba dát nohu na horní otvor a pak teprve ji přehoupnout přes okraj. Je zajímavé, že koš je lemován kůží, což je sympatické, také nosné vzpruhy jsou zabalené, aby se nikomu nic nestalo. Pánové dostávají za úkol balón složit a nacpat do obalu, dámy si na obal musí sednout, aby se balón dostatečně vyfoukl a zmenšil. Pak se provádí křest těch, kteří letěli balónem poprvé – a to jsme všichni. Klekneme si na pravé koleno, nasypou nám nějaké haraburdí na hlavu, zapálí cosi a polijí šampaňským. Dostáváme křestní list. Jsem Jarmila z Lažánek (podle místa přistání), list mě opravňuje k tomu, abych se ptala dalších letců, jak se jmenují a odkud jsou. Nás pilot Karel je Karel z Moravských Knínic. Vypijeme dvě láhve šampaňského, nastoupíme do roveru, který nás odveze zpět na Rakoveckou louku. Vlastní let trval necelou hodinu. V 10 hodin už stepujeme u auta. 

Byl to parádní výlet, klidně bych létala každý rok. Červánky na obloze, andělské perutě z obláčků, černá lesknoucí se hladina přehrady, červená střecha a věžičky hradu Veveří. Nádherné sluníčko na louce při přistání, dobrá pohoda cestujících. Nečekaný manévr, když se k nám natěsno přiblížil jiný balón a před „srážkou“ přidal teplý vzduch a přeskočil nás. V jednom momentu jsme byli dva balóny nad sebou. Siluety ostatních balónů na modrém nebi s beránky.