Telč–Bohusoudov, 21.7.2012

Minulé vánoce jsem pod stromečkem dychtivě otvírala obálku se svýn jménem... v ní jsem našla poukaz na mé vysněné přání... let balónem. Celé jaro jsem se nedočkavě těšila, kdy do balónu nastoupím a vzlétnu.

Po dvou odložených letech jsem se konečně dočkala. Odlétala jsem časně ráno. Vzpomínám, jak vzrušeně jsem nastoupila do balónu a za zvuku plamene jsme se pomalu odlepili od země. Balón stoupal tak klidně a já pod sebou viděla krásné renesanční náměstí Telče a rybníky. Mávající lidé na náměstí byli menší a menší a my se klidně pohybovali ranní tichou oblohou. Po chvíli jsme opustili Telč a letěli nad poli a lesy v okolí Telče. Vyrušili jsme i odpočívajícího divočáka... jak ten pelášil vylekaný zvukem hořícího plamene.

Přála jsem si, aby let trval co nejdéle. Užívala jsem si ty poklidné a tiché chvilky v balónu, souznění s přírodou a vybrovali ve mně pocity štěstí s přáním, že snad znovu někdy poletím. :))) Doufám, že toto přání se mi jednoho dne splní. Snad zase ježíšek vyslyší mé přání a já pod stromečkem najdu obálku se svým jménem a poukázkou pro další let.