Telč – Svojkovice, 20.8.2021

Dobrý den,
prožila jsem s Vámi krásné chvíle, které jsem popsala v přiložené básničce.

Balonový dáreček pod vánoční stromeček

Otevírání dárečků,
to je radost, panečku.
Ten vánoční jsem otevřela
a málem jsem oněměla.
Já mám letět balonem?
To je vážně jen zlý sen!
To nám daroval nějaký smíšek,
vždyť já se přece bojím výšek!
Nerozplývám se dojetím,
a věřte, já nepoletím!

Ale co, vždyť je venku mráz a zima, 
to se mě teď netýká. 
Obava však ve mně dřímá, 
a to dosti veliká. 

Přešlo jaro, končí léto, 
ach lidičky, a už je to! 
Den letu se blížil 
a venku byl krásný čas,
strach se ke mně zase vplížil,
po zádech mi běžel mráz. 
Ale když jsme přijeli na sjednané místo,
řekla jsem si: ‚ Nebojíš se, jsi statečná, víš to?‘ 

Když přijela posádka, 
to už byla pohádka. 
Zámecký park už nás vítá, 
odtud se prý často lítá. 
Když jsme vzlétli do oblak, 
hlava se mi točí, 
vyrovnávám rychle tlak 
a zavírám oči. 
Vznesli jsme se polehoučku,
beze všeho hluku,
na půl v rodinném hloučku 
a můj muž mi svírá ruku. 

S radostí jsem vnímala
kolem všechnu krásu, 
všem dolů jsem mávala,
strach ať si jde k ďasu. 
Po nebi jsme pluli jako tažní ptáci,
domy, louky, potoky v dálce se nám ztrácí. 
Přistáli jsme hezky lehce, 
palivo už nemáme, 
dolů se nám ještě nechce, 
naposledy máváme. 

Ještě chci říci nakonec
všem, co se letět bojí,
let balonem je prima věc 
a  za strach nestojí. 
Já už dneska taky vím,
že překonala jsem sama sebe, 
když jsem s CZ Balonem,
vzlétla až do nebe. 

Myslím, že není třeba dodat víc. 
Zdraví Marie ze Svojkovic!